Fotky vážně, nevážně, ze země, ze vzduchu... a k tomu pár slov

Aktualizováno May 20, 2018

Změna značky? Opravdu?


Když jsem tuhle vystavoval, přišel ke mně na vernisáži pán a s potutelným úsměvem se zeptal: "Tak co? Nikon nebo Canon?" Odpověděl jsem něco ve smyslu, že na značce nezáleží, že dobrá fotka se dá udělat i s kompaktem. Přeci se však jedná o téma, které má své místo v životě fotografa - zejména v momentě kdy si řekne, že je třeba udělat změnu. Co mě k této změně vedlo, zda to byl dobrý výběr nebo ne a jaký vliv to má (nebo taky ne) na můj styl focení se pokusím popsat v tomto a následujících článcích.
Proč by někdo měnil značku? Zejména když do ní nacpal spoustu peněz a získal k ní časem pomalu až citovou vazbu? Jenže jak přibývají roky, cítím, že tahat na zádech zrcadlovku,minimálně dva pořádně těžké objektivy, filtry, hromadu příslušenství včetně blesku a stativu, není to pravé ořechové. Při jakémkoliv treku mi na zádech skončí přes 8kg výbavy navíc oproti dalším účastníkům a je to znát na rychlosti i na vzdálenosti, jakou jsem schopen ujít. Navíc po letech začala výbava (respektive tělo foťáku) zastarávat. Po dlouhém váhání zda zůstat věrný dosavadní značce nebo přejít na jinou jsem se rozhodl - vyměním stávající systém za jiný. Ač jsem měl důvodů více, ten hlavní byl a stále je hmotnost - důvody proč jsem se nerozhodl opět pro Canon a rovnou vyměnil i značku popíšu níže.

Vzhledem k tomu, že takový krok je zásadní, tak přemýšlení a rešerše na internetu zabraly pomalu rok. Prvním důležitým rozhodnutím (i když svým způsobem tím nejlehčím) bylo že DSLR (zrcadlovku) vyměním za CSC(bezzrcátko) - zde se dá ušetřit v krajním případě až půl kila na těle. Navíc elektronický hledáček umožňuje zobrazovat i další údaje přímo v hledáčku - např. živý histogram. A pak jsou dnes CSC vybaveny spoustou funkcí, které usnadňují uživatelům život (příkladem budiž focus peaking) - z toho důvodu jsem musel v minulosti vždy instalovat SW třetí strany (Magic Lantern, CHDK) . .
Jako mnoholetý uživatel fullframe fotoaparátů jsem začal pokukovat po nějakém FF těle. Po zvážení toho, že tato změna sice ušetří půl kila, ale objektivy jsou stejně těžké jako ty na DSLR , mi bylo vnitřně jasné, že tato volba vypadne hned ze začátku. Ale bylo to opravdu těžké rozhodování, kdy se byl sentiment s praktičností, touha po dokonalosti s kompromisy. První co bylo třeba překonat (vnitřně s pomocí mnoha článků a fotek) byl "downgrade" z plnoformátového čipu na menší. Všude a ze všech stran se valí chvály na velikost čipu (čím větší tím lepší), na nepřekonatelnou (ne)hloubku ostrosti, bodování na DXO vyhrávají s přehledem velké čipy. A nejlepší současný fotoaparát je CSC od Sony a jak jinak než fullframe. Jenže šetřit váhu byl první cíl a toho je třeba se držet.


FF vs APS vs Micro4/3 ...



Hloubka ostrosti. Tohle mě trápilo asi nejvíce ze všeho. Když si člověk zvykne na výhodu práce s malou hloubkou ostrosti, tak pak kompromis bolí. Asi si říkáte proč to řešit, když na webu mám krajinky a makro a tam je problém většinu opačný. Jenže fotím i portréty a svatby a v těchto případech musím pracovat s malou hloubkou ostrosti abych dosáhl kýženého výsledku. Zde jsem byl navíc bez jakékoliv reálné zkušenosti s menšími čipy. Zlom přišel až když jsem narazil na nějaké stránky lidí fotících svatby a portréty na Fujifilm - dlouho jsem se pak držel myšlenky pořídit si jejich X-T2. A na dlouhou dobu se tak můj výběr scvrknul na APS těla - jelikož jsem vše poměřoval s tímto strojem, popřípadě celým systémem Fujifilmu. Vzhledem k tomu, že FF vypadly hned na začátku a v segmentu APS jsem si vybral vítěze, začal jsem se porozhlížet po objektivech. A pak přišel druhý zlom - při čtení recenze na jeden objektiv, který jsem si plánoval koupit, jsem narazil na asijský blog o Olympusu. Nikdy před tím jsem neuvažoval o systému Micro4/3. Ale něco ve mně zahlodalo - se správným objektivem by možná bylo jedno jaká je velikost čipu. A váhově bych ještě ušetřil. A objektivně vzato je ovšem větší hloubka ostrosti výhodnou zase někde jinde - u makra nebo krajinek - je skvělé, že není nutné slepovat x-expozic kvůli hloubce ostrosti nebo se prát s difrakcí a pro-ostřený obraz lze získat na jeden záběr. Pokud bych zvolený set používal pouze v situacích kde chci omezovat váhu nejvíce, tak by mi velká hloubka ostrosti vůbec nevadila. Na druhou stranu by to znamenalo, že bych byl nucen stále fotit velkou část věcí na stávající systém.
ISO. A jak je to s focením na vysoké? ž teď fotím běžně ISO 6400. A na jaké závěrky? A vlastně jak obstojí můj obstarožní Canon 5D mk2 oproti novým, byť menším čipům? Na rovinu - v tomto ohledu menší čipy celkem dobře konkurují jelikož vývoj je znát, ale i tak si nevede "stařík" tak špatně a fyzická velikost čipu dělá svoje. A jak s tím vším zamíchá případná vestavěná stabilizace v objektivech nebo na čipu? A to už je zase jiná pohádka - udržet 1/10 z ruky u Fujifilmu s dobrým objektivem zní lákavě...a co udržet 2s z ruky? Nemožné? Podle Olympusu ne...a co by to znamenalo? Pro focení portrétů nebo svateb ve špatném osvětlení asi nic, ale pro focení např, krajinek nebo makra z ruky to znamená dost. Stativ bych tak nemusel tahat vždy a všude, jenže nakonec bych jej stejně tahal - nebo ne? A opět to stejné - musel bych si držet dva systémy kvůli rozdílným požadavkům na rychlost závěrky v kombinaci s ISO.

Rozlišení. 20Mpx, 36Mpx, 1Gpx...nevím. Do teď mi bohatě stačilo zhruba 21Mpx a tak nemám důvod to měnit. Navíc když chci více, tak lepím fotky k sobě. Ale Hi-Res mode od Olympusu udělá z 20Mpx 80 a to už je co říct. Bez pohybu kamerou, bez potřeby panoramatické hlavy...
Dynamický rozsah. Tak tady Canon 5D mk2 svůj boj dávno prohrál. Se všemi.
Rychlost ostřeníFotím dost manuálními skly, i pomalejší 5D mk2 mi celkem stačí a tak toto kupodivu nepředstavuje rozhodující faktor.
Formát obrazu. 2:3 vs 4:3. Pro někoho okrajové téma, pro někoho ne. V minulosti jsme fotil na oba formáty (celá galerie Nový Zéland a Austrálie je focena na kompakt Canon G7 kde formát byl 4:3) a tak mi to nepřišlo až tak důležité, i když mi byl vnitřně bližší formát 2:3.
Příslušenství. FF je zavrhnut. Vše ostatní se tak nějak pohybuje přímou úměrou - s menší velikostí menší cena. Až na to, že to neplatí vždy a všude - extrémně světelné objektivy nejsou levné ani lehké na žádné tělo. Blesky, filtry, aj jsou jen nutným nákladem a do rozhodování o konečné značce je zahrnuji jen okrajově.
Objektivy - toto je asi to co trápí nejvíce fotografů. Do původních je investována hromada peněz, kompatibilita je mezi značkami nulová - až na výjimku, kterou představuje koncept ve formát Micro 4/3, kde pokud člověk nenajde co hledal u Olympusu, může zabrousit do Panasonicu či naopak. Jinou možností je použití redukce, ale to v mém případě nedávalo smysl - jelikož šetřit váhu byl původní cíl a objektivy představují většinu váhy navíc, musel jsem si projít spoustu recenzí a testů a zohledňovat váhu u každé kombinace. Co se týče kvality tak jsem nechtěl dělat kompromisy - dobrá kresba, přesnost kontrastu a zvládnutí vysokého rozlišení. U vybraného setu jsem chtěl maximální univerzálnost - pokud možno co nejméně výměn objektivu na těle - zde občas i při sebelepší snaze uvízne prach kde nemá a následné čistění v postprocesu je zbytečně trýznivá činnost.
Finále. Na začátek musím říct, že univerzální nástroj jsem nenašel. Plnoformátové snímače ve spojení s převážně těžšími objektivy a nutností případné další práce při spojování expozic na focus bracketing se nejeví jako ideální pro krajinářsku, případně makro fotografii. Stejně tak pro wildlife jsou vhodnější fotoaparáty s crop factorem umožňujícím použití lehčích objektivů. Proto jsme se rozhodl udělat kompromis a v první řadě ulehčit zádům a jít do menšího čipu. Mezi prvními značkami vypadnul Canon a Nikon -oba giganti podstatně zaspali dobu a ani jedna značka nemá v segmentu CSC foťáků co nabídnout. Nikon vůbec nic, Canon pár těl, kde za řeč může stát technologie DualPixel. Ale to je velmi málo na to aby mě to přesvědčilo. Ve finále jsem se rozhodoval mezi dvěma těly - výše zmíněným Fujifilm X-T2 a Olympus OM-D E-M1 Mark II. U obou se mi líbila odolnost, spousta užitečných funkcí a i výběr objektivů mi naprosto vyhovoval. Jeden mě více lákal přijatelnějšími možnostmi práce s vyššími ISO hodnotami a dosažitelnou menší hloubkou ostrosti, druhý stabilizací v těle a lehkými a levnějšími objektivy. Nakonec mě přesvědčila stabilizace v těle, Hi-Res mode a další ušetření váhy ve formě objektivů. Takže tušíte, že vyhrál Olympus OM-D E-M1 Mark II. V prvním kroku s objektivem 12-100mm f4 PRO, který bude brzy následovat 60mm f2,8 Marco a následně dle možností i další objektivy.

Co jsem ztratil? Vlastně nic - ponechávám si stále staré tělo od Canonu, i když už s ním neběhám po horách ani nikde jinde. Využívám stále jeho přednosti (i když ostření to není ;) stejně jako zastaralý SW., který bez MagicLantern je jen těžce použitelný např. pro focení se starými manuálními skly). Pozvolna se chystám dokupovat objektivy, tak abych nahradil zatím jedinou nevýhodu malého čipu a to příliš velkou hloubku ostrosti - stačí ovšem světelnější objektiv nebo pečlivě zvolený odstup pozadí a i tato zdánlivě nepřekonatelná překážka je překonána. Na treky dnes beru lehoučkou sadu (mimochodem s tělem je dodáván i malý blesk, který mi pro většinu účelů stačí) sestávající se s těla a jednoho univerzálního objektivu 12-100mm f4 PRO, doplněnou o lehký stativ a pár filtrů. Tělo i objektivem je "těžké" 1153g což představuje malou část váhy původního setu (na jeho obranu ovšem musím říci že vzhledem k větší světelnosti objektivů a FF systému byl tento set mnohem univerzálnější a šlo s ním fotit od krajin až po svatby ). Baterie vydrží až překvapivě dlouho, ale i tak pro jistotu nosím 3. Změna váhy i velikosti je znát a dnes chodím s foťákem všude. Díky stabilizaci nemusím nosit stativ např. do města a přesto fotit v podmínkách ve kterých to dříve nebylo bez stativu možné (lze udržet až neuvěřitelně dlouhé časy - osobně zatím nejvíce 8s!). Otevřeli se mi tak nové možnosti focení. Skvělou funkcí jsou i Live Composite a LiveBulb - v kombinaci s ND filtrem (ve tmě bez něj) lze dosáhnout kreativních výsledků s kontrolou nad konečným produktem o hodně větší než jsem tomu byl kdy zvyklý. Změny rozhodně nelituji. Na druhou stranu musím konstatovat, že omezení ve velikosti čipu je znát a na portrétní či svatební fotografii se lépe hodí plnoformátové čipy doplněné o světelné objektivy (světelnost 1,2 by byla 0,6 na MTF a to si myslím že takový objektiv neexistuje..). Zde i do budoucna budu používat stávající vybavení.